Hořely, padaly hvězdy na Rádiu Blaník

Malý krůček pro člověka, ale velký pro písničku. Ani ve snu by mě nenapadlo, že v takové konkurenci písniček a interpretů může moje písnička vyhrát. Skladatelsky rozhodně není nejlepší, pěvecky už vůbec, ale možná za to může ta "dětská naivita", se kterou jsem ji složil a nahrál, V pubertálním věku a čase první lásky, se člověk nestará o ego a o to, jak a co by se mělo dělat, prostě to udělá tak, jak to právě cítí. Vyrostlo z ní "dítě", které si jde svou vlastní cestou, nebojím se říct, že má víc fanoušků, než já a dělá mi velkou radost. Příběhy, které s ní mám spojené, ať už jsem je zažil osobně, nebo mi je vypráví fanoušci na koncertech, jsou kouzelné a často až neuvěřitelné. Za ty roky už k ní mám opravdu rodičovský vztah a vím, že už je to dávno, co jsem si mohl dělat zásluhy, teď už si za všechno může sama. Já jen doufám, že brzy bude mít další podobné "sourozence".

Na závěr chci poděkovat Vám, protože bez posluchačů by žádná písnička neměla cenu ani papíru, na kterém je napsaná.

Velké díky!